Budovu divadla dal postavit František Thun, resp. Podmokelská pivovarská společnost (nájemkyně thunského pivovaru), která také divadlo – varieté spravovala. Objekt byl spojen se zmíněným hotelem s restaurací (později “Theater-hotel”), který v r. 1901 jeho nájemkyně F. Koschanetzová dala přestavět, ale také s vedlejším činžovním domem (čp. 421). Pivovar zde měl dobré odbytiště a Thunové příjmy z pronájmu tří objektů. Budova sloužila nejrůznějším účelům: kromě varietních programů, divadelních představení a koncertů také plesům a spolkovým shromážděním. V letech 1910 – 1911 zde provozoval G. J. Brand první stálý kinematograf v Podmoklech, ale pouze jako doplněk varietních a divadelních představení (od 1912 byl biograf již ve vlastní budově, pozdějším kinu “Labe”). Vystupovaly zde kočovné a ochotnické společnosti, ale i profesionální činoherní, operetní a operní soubory.

Divadelní ředitelé se střídali až do roku 1918, kdy budovu odkoupil ředitel divadelní společnosti G. F. Pilz, pocházející ze staré herecké rodiny. Jeho děd T. Pilz založil roku 1850 kočovnou společnost, která brzy slavila úspěchy po severních a západních 4echách včetně lázeňských měst, ale i v Děčíně a Podmoklech. S odkoupením divadla G. F. Pilzem získalo město stálou scénu. Pilz měl četné umělecké kontakty, které umožnily hostování významných umělců (např. z vídeňského Burgtheatru). V letech 1919 – 1925 provozovala Pilzova divadelní společnost také lesní divadlo na Pastýřské stěně, které Pilz vlastním nákladem vystavěl.

V roce 1939 odkoupilo město Podmokly a na základě smluv uzavřených s vedení divadla v Ústí n. L. zde nejčastěji hostovali ústečtí umělci.

Po druhé světové válce byla činnost divadla obnovena hned v roce 1945. V průběhu dalších desetiletí sem pravidelně zajížděly soubory z Ústí n. L., Teplic, Liberce, Varnsdorfu, Mladé Boleslavi, Kladna, Mostu, ale i mnohá pražská divadla. Již třicet let se konají abonentní večery Kruhu přátel hudby.

Budova je tradičně působištěm ochotnických divadelních souborů, jichž se zde od r. 1945 vystřídalo několik (nyní soubor “Karel Čapek”). Je také domovem Děčínského symfonického orchestru (1962), s nímž vystupují špičkoví sólisté. Výstavami ve foyeru se tu prezentují i děčínští výtvarníci.

V průběhu doby byla divadelní budova několikrát stavebně upravována (od r. 1909 si ředitelé divadla stěžovali na malé a nepraktické jeviště a na stísněné prostory). Až současné úpravy – renovace jevištní technologie, rozšíření prostoru o připojené sousední budovy (zmíněný původní hotel, naposledy “Divadelní rastaurace”), modernizace zákulisí atd. – řeší otázky nezbytného vybavení budovy (včetně některých starých problémů) tak, aby odpovídalo potřebám divadelního umění.